Jako první pokročilé povolání z herní příručky si na těchto stránkách představíme druida. Pokud jste četli články vycházející v Pevnosti, určitou představu již máte. Můžete si ji však doplnit o úvodní text a ilustraci.
Druid
Ve skalní kobce, kam je lapkové zavřeli, vládla lezavá vlhkost. Otrad prozkoumal pukliny ve skále vedoucí vzhůru, ale všechny byly příliš úzké dokonce i pro drobné tělo jeho hobití společnice, natož pro něj.
„Nech toho,“ zašeptala Luna, když už po sté lomcoval okovanými dvířky cely. „Vyplašíš ho!“
Otrad se otočil a vytřeštil oči. Druidka hleděla vzhůru, ve spojených dlaních držela pár kapek vody a něco šeptala. Z praskliny u stropu jeskyně se k ní plazil jako had rychle rostoucí kořen stromu. Když dosáhl Luniných rukou, vysál drobnými kořínky nabízenou vláhu a začal se rozrůstat. Během chvíle prorostly jeho výhonky do škvír kolem dveří a ozvalo se zapraskání. To se panty vylomily ze svých lůžek.
Lovec, který se vydá cestou druidů, se stává součástí hvozdu kolem sebe. Příroda je mu mnohdy jediným domovem a jako zaříkávač si k ní vytváří přímo magické pouto.
Kámen a hlína jako by čekaly na jeho dotek a roztávaly pod ním. Menší kamínky pověšené na krku či všité do oděvu zajišťují druidovo spojení s velkými skalami, z nichž pocházejí, a vždy mu ukáží směr vedoucí k nim. Hlína pod jeho rukou se může proměnit v mazlavé bláto stejně jako v pevnou udusanou cestu. A odhozený oblázek dokáže spustit ve svahu kamennou lavinu.
Řeky i tůně druida vlídně vítají a přijímají jej do své náruče. Je pánem vodního živlu a zároveň jeho přítelem. Nemusí se bát, že by utonul, i kdyby jej nepřátelé hodili do vody svázaného. Dokáže pouhým slovem či gestem rozčeřit jezerní hladinu, přivolat déšť nebo nasměrovat proud potoka tam, kam je třeba. A když jej smrtelně nebezpečné rusalky pozvou k tanci, přijímá tu výzvu s mírným úsměvem na rtech.
Stromy i byliny jako by slyšely druidův hlas a rozuměly jeho slovům. Ohýbají se pod jeho pohlazením, rostou, když je zahrnuje přízní, a hromadně uvadají, pokud na ně přísně pohlédne. Symbolickým zlomením větvičky dokáže druid lámat letící šípy, ba dokonce i ratiště kopí. Požádá-li o to, mohou se stromy probudit a kráčet lesem jako děsiví strážci jeho klidu. Druid však musí dávat bedlivý pozor, aby je dokázal znovu ukonejšit a uspat, když už jejich sil není třeba.
Příklad dovednosti
Magie dřeva a rostlin: Tvarování dřeva, rychlý růst a vadnutí, probuzení a uspání stromu.
Příklad zvláštní schopnosti
Vetřelci: Vycítí v divočině cizí tvory, pro něž toto prostředí není domovem.
Druid jako DOBRODRUH
Víte potýkám se s jednou takovou základní myšlenkou, která mě na původním DrD nehorázně štvala. Je to ten pitomej fakt že druid, tak jak je vymyšlenej v drd, se totálně nehodí k tomu aby zažíval dobrodružství. Jasně na začátku ještě neni tak závislejch na lesních kouzlech ale čím víc se druid stává "mocnějším" tím je to víc na nic. Protože pak se začne vázat ke svému hvozdu a když je družina třeba ve světě na cestách...prostě druid jako patron JEDNOHO lesa není dobrodruh. A to je jen Herní stránka. Co sakra bude chudák druid vůbec dělat ve světě když miluje svůj hvozd? Sakra ani po RP stránce se to nedá pořádně vzít do ruky. Prostě mi přijde že druid je povolání do drd na prd :P Možná tak jako CPčko ale na dobrodružení je prostě moc statickej. Proto myslím že tak málo lidí za druida hraje.
Modlím se aby v DrD2 byl koncipovanej trochu jako dobrodruh a povolání URČENÉ k dobrodružství.
Proto myslím že tak málo lidí za druida hraje.
Není problém
si upravit pravidla druida k obrazu svému. Ten v dračáku skutečně nemusí vyhovovat všem, ale kdo není blbej, upraví si pravidla. pravidla tu jsou pro nás, ne my pro ně.
Jasně ale upravovat si
Jasně ale upravovat si pravidla to neudělá úplně každý. Je to sice flexibilní systém který se dá hezky dotvarovat ale třeba před 7 roky kdy jsem začínal bych si na to netroufl.
Upravování no problem
Já si pravidla upravuju furt. Už sem si i vytvořil vlastní příručku. Vlastně kombinuju DrD+ a DrD2. DrD+ má mechanismy udělaný aby vypadal jako realita. DrD2 má zase pravidla co nejvíc zjednodušený.
Člověk si může pravidla udělat jak chce. Hlavní je pobavit se.
druid jako dobrodruh odpověd
To nevím jestli hraje za něj málo lidí,ale aspon ta menšina hraje za něj skvěle.Je třeba umět hrát za druida,pak to jde.Hráč, který neumí hrát za druida by na něj neměl páchnout,víš!!!Třeba já za něj hraju skvěle.
Re
To ti přeju že za něj hraješ SKVĚLE, zkus to třeba na turnaji a nevnucuj to prosím na fórech.
Hráči si můžou zkusit co chtějí a původní koncept drd byl v tom že hráči nemají tucha o žádných ostatních povoláních jen o tom svém. A v tom mělo být to kouzlo. A vem si že přijdeš k druidovi od drsného hraničáře a zjistíš že je to mílius. Mě by to teda naštvalo. Sám jsem hrál druida a přišel jsem si dost vytržený z kontextu. Pak jsem trochu upravil pravidla a nakonec jsem celé povolání nahradil povoláním Šamana. A TO se osvědčilo.
jak říkám,musíš za něj umět
jak říkám,musíš za něj umět hrát a ne se jen vymlouvat!!!!!!!!!
obrázek
obrázek velmi povedený, ale zdá se mi, že na hobita (pokud jsem to pochopil správně) má dívčina příliš dlouhé nohy a celkově protáhlé proporce člověka (na rozdíl od zakulacených "zkrácených" půlčíků)
komentář
Obrázek velice hezký, úvodní text fajn :-) Ostatní, jak bylo řečeno, už bylo uvedeno v Pevnosti.
Hobit
Všichni hobiti nejsou stejní, tento žije třeba v jiné části "světa" a tak vypadá trochu jinak;)
JJ. Hlavně to je druidka a
JJ. Hlavně to je druidka a život v lese vyžaduje dle mého značnou míru asketismu :)
ani Frofo ve filmovém zpracování nebyl zrovna zavalitý typ. Holt dobrodruzi (i ti hobití) často strádají a jsou hubení ;-) Ocho.
a taky hodně choděj ..a tak
a taky hodně choděj ..a tak maj dlouhé nohy :)
re: postavy
podle me je nej. lovec a hranicar