Ukázka - Kejklíř

Druhé základní povolání, které si na těchto stránkách představíme, je kejklíř. Charakteristická je pro něj nejen šikovnost a mrštnost, ale i sklon nehrát tak úplně podle společenských pravidel. Nemusí tedy jít jen o potulného komedianta, ale může to být i pouliční zlodějíček nebo elegantní podfukář.

Kejklíř

Trpaslík Harald stál v okně a močil dolů na dvůr.
„Skvělý plán, Zvonku,“ prohlásil. „Jenom jsem z toho čekání pod postelí málem praskl.“
Mladý hobit Zvonislav Prstka seděl na inkriminované posteli, před sebou rozloženy papíry, které vytáhl ze škvíry pod krbovou římsou.
„Byla to jediná možnost, pane Haralde,“ řekl. „Víš sám, že jsme tenhle pokoj obrátili vzhůru nohama a úkryt s listinami jsme nenašli.“
„Čím se ti vlastně podařilo přimět Verenu z Úhoště, aby ty dopisy šla vyjmout ze skrýše?“
„Měl jsi mě vidět, pane Haralde,“ zakřenil se půlčík. „Navštívil jsem ji v bohatě vyšívaném kaftanu, pleť jsem měl zažloutlou a hlas se mi stařecky třásl. Ani ty bys mě nepoznal.“
„Věřím,“ odtušil trpaslík. „Vzpomínám si, jak jsi ze mě kdysi vymámil dva haléře v převleku za žebráka.“
„Nuže,“ navázal hobit potěšeně, „představil jsem se jako hlava plátenického cechu a naznačil jsem, že s naším urozeným panem Radmirem nevycházíme dobře. A že bychom štědře zaplatili za něco, co by nám umožnilo vyjednávat s ním z pozice síly.“
„A to stačilo?“
„Samozřejmě, že ne. O tom, že by mi ta důvěrná psaní ukázala, nechtěla ani slyšet. Tak jsem začal mluvit, jako když medu ukrajuje, a říkal jsem samé věci, které by mě na jejím místě urazily. Že si vážím jejích čarodějných schopností, ale jen těžko mohu věřit tomu, že by nějaké zaklínadlo na přivolání větru dokázalo dostat do jejího držení tak přísně střežené dokumenty. A že vše, co o obsahu těch listin zatím prozradila, svědčí pouze o bohaté fantazii. Nakonec se zvedla a vztekle odkráčela sem do ložnice.“
„Zbytek jsem viděl zpod postele na vlastní oči,“ doplnil ho trpaslík, zatímco si zavazoval poklopec. „Měli bychom zmizet, Zvonku. Nicméně začínám tvůj úspěch chápat. Zřejmě sdílíš s tou čarodějnicí jisté povahové vlastnosti.“
„Myslíš prohnanost, pane Haralde?“ zamrkal hobit spiklenecky.
„Ješitnost, kejklíři,“ odtušil trpaslík suše. „Měl jsem na mysli ješitnost.“

Povolání kejklíře bude ideální pro ty, kteří mají rádi nejednoznačné hrdiny. Kejklíř je dítětem ulice, dokáže zapadnout mezi chátru a vykroutit se z každého nebezpečí. Že přitom nejedná vždy úplně poctivě je pochopitelné. Ovládá nejrůznější triky a kejkle, od vykrádání kapes a falešné hry přes převleky až po šplhání po zdech. Jako nikdo jiný se dokáže orientovat ve městě, získávat informace a nalézat ukryté předměty.

Kejklíř není jen obyčejný pouliční zlodějíček, je to skutečný umělec ve svém oboru. Může být hvězdou komediantské tlupy, lidovým vypravěčem či trubadůrem stejně jako proslaveným kapsářem. Poctiví měšťané a rolníci mu sice často nadávají do taškářů, vandráků a darmožroutů, nazývají jej pobudou, chmatákem i povalečem, ale stejně se nakonec nechají okouzlit a zasmějí se jeho kouskům.

Kejklíř, který se živí jako komediant nebo minstrel, cestuje v zájmu své obživy od hradu k hradu a od města k městu tam, kde ještě neznají jeho příběhy a představení. Pokud byl usazen ve městě, může prchat do divočiny před spravedlností. Nebo před kumpány, které zradil, či před rozezlenými manželi žen, které svedl. A protože z pytláků bývají nejlepší hajní, bývá kejklíř často i vyzvědačem či dokonce zástupcem spravedlnosti pracujícím v utajení.

Příklad dovednosti
Nenápadnost ve městě: Nalezení úkrytu pro sebe nebo pro předmět, splynutí s davem.

Příklad zvláštní schopnosti
Hadí muž: Vykroutí se takřka z jakýchkoliv pout, vmžiku se protáhne i tím nejužším otvorem.